×

Kmín je jedním z nejstarších koření jak u nás, tak i ve světě

Zveřejněno dne3 Months Před
Přidat k oblíbeným

Nalezneme ho růst planě na loukách, mezích i pastvinách po celé Evropě, severní Africe a přední Asii. V kuchyni se kmín používá do brambor i k masu, vhodný je k dochucení polévek, ryb nebo zelí. Používá se jako přísada při pečení (žitný chléb, pečivo nebo slané zákusky), pečivu dodává jemnou, výraznou a nenahraditelnou chuť. Kmínová silice je s oblibou využívána také k výrobě likérů.

Velice oblíbený je díky svým léčivým účinkům, pomáhá při trávení a proti nadýmání. Odpradávna se mu přisuzovaly magické vlastnosti pro svou pronikavou aromatickou vůni.

Chuť kmínu je kořenitá, velmi výrazná, někdy až pikantní s poněkud hořkým podtónem a pronikavou vůní s nádechem citrónu. Kmín je zmiňován již v Bibli ve Starém i Novém zákoně nejen k dochucení polévek a chleba, ale také jako měna, se kterou se platily desátky kněžím. Nechyběl ani v kuchyních v antickém Řecku a Římě, kde ho velmi často používali jako náhradu za černý pepř, jehož dovoz byl velice složitý a nákladný. V Indii je po několik tisíciletí důležitou ingrediencí pro polévky a další tradiční jídla, navíc je populárním základem mnoha kořenících směsí. Do Ameriky ho dovezli španělští a portugalští kolonisté.

Druhy:
Kmín římský (šabrej kmínovitý, Cuminum cyminum) - má zcela odlišnou chuť a vůní; je ostřejší a nahořklý; používá se jako přísada do kari a arabských směsí koření.
Kmín vodní (halucha vodní) - roste ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách, v bažinách a močálech celé Evropy; vyznačuje se silnou vůní a hořkou chutí.
Kmín černý (černucha setá) - je typickým kořením arabských zemí; má lehce pálivou chuť; používá se podobně jako černý pepř.
Kmín kořenný (Carum carvi) - patří do čeledi mrkvovitých, je to dvouletá bylina (v druhém roce se na rostlině objeví jemná bílá květenství v okolíku a poté plody - rozpadavé nažky, které ve vysoké míře obsahují voňavé silice (zejména terpenové deriváty karvon a limonen a třísloviny)).

Semena vyséváme na stanoviště v březnu až dubnu, ve sponu 30 x 30 centimetrů. V podstatě jde o plevel a vyroste snad v jakékoliv půdě. Rostliny zaléváme pravidelně dostatečným množstvím vody - nejlépe dešťové či alespoň odstáté. Sklizeň semen probíhá v červnu nebo v červenci, když jsou nažky dozrálé (zralost nažek se pozná dle jejich zbarvení do tmavě hněda). Plody uskladníme v uzavřených tmavých nádobách.

Kmín řadíme do trojice protinadýmajících bylinek a vede (i když těsně) před fenyklem a anýzem - obsahuje množství silic (3 - 7 %), bílkovin (až 20 %), olejů (až 20 %), sacharidů, flavonoidů, pryskyřic a kumarinů. Umí tlumit koliky v trávení, bolavý žlučník, omezuje kvasné a hnilobné procesy, uklidňuje střeva a zvyšuje jejich peristaltiku a aktivitu, zlepšuje produkci trávicích šťáv a enzymů, tím zrychluje a zkvalitňuje trávicí proces. Je mírně žlučopudný a tak tlumí i žlučníkové bolesti a koliky. Kmín se přidává i do směsi pro inhalace, protože má silné bakteriostatické až dezinfekční účinky i na průdušky. Dříve se kmín cucal a žvýkal proti kazivosti zubů, která se výrazně začala projevovat s dostupností cukru. V moderní kuchyni se používají mladé lístky kmínu do salátů. Mají údajně anestetické účinky a jsou velmi chutné. Oblibu si ale pomalu získává i kořen této rostliny - využití je podobné jako u mrkve nebo petržele.

Podobné zboží

Nastavení

Menu

Založte si u nás účet a uložte si Vaše oblíbené zboží

Přihlásit se