Vyhledávání v našich článcích

Kmín je jedním z nejstarších koření jak u nás, tak i ve světě

Kmín je jedním z nejstarších koření jak u nás, tak i ve světě

Nalezneme ho růst planě na loukách, mezích i pastvinách po celé Evropě, severní Africe a přední Asii. V kuchyni se kmín používá do brambor i k masu, vhodný je k dochucení polévek, ryb nebo zelí. Používá se jako přísada při pečení (žitný chléb, pečivo nebo slané zákusky), pečivu dodává jemnou, výraznou a nenahraditelnou chuť. Kmínová silice je s oblibou využívána také k výrobě likérů.

Velice oblíbený je díky svým léčivým účinkům, pomáhá při trávení a proti nadýmání. Odpradávna se mu přisuzovaly magické vlastnosti pro svou pronikavou aromatickou vůni.

Chuť kmínu je kořenitá, velmi výrazná, někdy až pikantní s poněkud hořkým podtónem a pronikavou vůní s nádechem citrónu. Kmín je zmiňován již v Bibli ve Starém i Novém zákoně nejen k dochucení polévek a chleba, ale také jako měna, se kterou se platily desátky kněžím. Nechyběl ani v kuchyních v antickém Řecku a Římě, kde ho velmi často používali jako náhradu za černý pepř, jehož dovoz byl velice složitý a nákladný. V Indii je po několik tisíciletí důležitou ingrediencí pro polévky a další tradiční jídla, navíc je populárním základem mnoha kořenících směsí. Do Ameriky ho dovezli španělští a portugalští kolonisté.

Druhy:
Kmín římský (šabrej kmínovitý, Cuminum cyminum) - má zcela odlišnou chuť a vůní; je ostřejší a nahořklý; používá se jako přísada do kari a arabských směsí koření.
Kmín vodní (halucha vodní) - roste ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách, v bažinách a močálech celé Evropy; vyznačuje se silnou vůní a hořkou chutí.
Kmín černý (černucha setá) - je typickým kořením arabských zemí; má lehce pálivou chuť; používá se podobně jako černý pepř.
Kmín kořenný (Carum carvi) - patří do čeledi mrkvovitých, je to dvouletá bylina (v druhém roce se na rostlině objeví jemná bílá květenství v okolíku a poté plody - rozpadavé nažky, které ve vysoké míře obsahují voňavé silice (zejména terpenové deriváty karvon a limonen a třísloviny)).

Semena vyséváme na stanoviště v březnu až dubnu, ve sponu 30 x 30 centimetrů. V podstatě jde o plevel a vyroste snad v jakékoliv půdě. Rostliny zaléváme pravidelně dostatečným množstvím vody - nejlépe dešťové či alespoň odstáté. Sklizeň semen probíhá v červnu nebo v červenci, když jsou nažky dozrálé (zralost nažek se pozná dle jejich zbarvení do tmavě hněda). Plody uskladníme v uzavřených tmavých nádobách.

Kmín řadíme do trojice protinadýmajících bylinek a vede (i když těsně) před fenyklem a anýzem - obsahuje množství silic (3 - 7 %), bílkovin (až 20 %), olejů (až 20 %), sacharidů, flavonoidů, pryskyřic a kumarinů. Umí tlumit koliky v trávení, bolavý žlučník, omezuje kvasné a hnilobné procesy, uklidňuje střeva a zvyšuje jejich peristaltiku a aktivitu, zlepšuje produkci trávicích šťáv a enzymů, tím zrychluje a zkvalitňuje trávicí proces. Je mírně žlučopudný a tak tlumí i žlučníkové bolesti a koliky. Kmín se přidává i do směsi pro inhalace, protože má silné bakteriostatické až dezinfekční účinky i na průdušky. Dříve se kmín cucal a žvýkal proti kazivosti zubů, která se výrazně začala projevovat s dostupností cukru. V moderní kuchyni se používají mladé lístky kmínu do salátů. Mají údajně anestetické účinky a jsou velmi chutné. Oblibu si ale pomalu získává i kořen této rostliny - využití je podobné jako u mrkve nebo petržele.

Publikováno dne 2020-04-25 93

Podobné články

Nechcete tělo ládovat chemickými...

Chemické preparáty už na Vás neúčinkují? Zkuste to s bylinkami nebo kořením, které působí jako přírodní antibiotika.

Asijské léčivky, které se dají pěstovat doma

Jejich léčivé účinky byly podloženy vědeckými studiemi a pěstování není zas tak složité. Doma vypěstované byliny...

Plánujete záhon léčivek? Přinášíme Vám několik rad, jak na něj.

Léčivky se dají využít nejen pro přípravu čajových směsí, ale také pro výrobu koření, sladidel nebo dokonce kosmetiky.

Navštívené

Žádné zboží

Menu

Menu