Šruchu zelnou nepěstujeme pro krásu, má však zajímavou chuť i blahodárné účinky na tělo
Pohledná je, i když ne tak jako zářivá šrucha velkokvětá. Tato listová zelenina je na pěstování nenáročná. Je bohatá na omega 3 kyseliny, dále obsahuje vitaminy A, C, B a karotenoidy, z minerálů hořčík, vápník, draslík a železo, chlorofyl, vlákninu a další prospěšné látky typické pro listovou zeleninu. Chuť je mírně nakyslá a šťavnatá. Listy šruchy se hodí do salátů nebo je lze tepelně upravit jako špenát. Využít se dají jak listy, tak stonky i poupata. Podušením či orestováním získáme vynikající zeleninovou přílohu.
V lidovém léčitelství byla rostlina velmi oblíbená. Díky jejímu vysokému obsahu vitamínů a dalších prospěšných látek se používala na léčbu mnoha nemocí. Štáva se používala ke snížení horečky, ke zlepšení trávení, snížení hladiny cholesterolu apod.
Pěstovat můžeme původní druh šruchy zelné (Portulacea oleracea), která je oůvodem z jižní Evropy. Jedná se plazivou, půdopokryvnou rostlinu s dužnatými lístky. Pěstovat lze i kulturní formu této šruchy, vzpřímeně rostoucí šruchu zelnou setou (Portulacea oleracea sativa), která má ještě lahodnější chuť. Vyšlechtěná šrucha nabízí hojnou sklizeň. Přestože není poléhavá, bujně roste do šíře a může sloužit i jako nenáročný podrost pod vyššími rostlinami. Na záhonech díky jejímu hustému porostu neroste plevel, málokterému se sem podaří proniknout.
Semena můžeme vysévat v květnu a následně po celé léto. Lze si také za oknem předpěstovat sazeničky a po zmrzlých je rovněž vysadit, sklizeň chutných listů pak bude o něco dříve. Původním plazivým formám ponecháme prostor okolo 20 cm, šruchu setou (která roste vzpřímeně) můžeme vysévat hustěji, zejména když budeme sklízet mladé natě. Sklízet ji lze již měsíc po výsadbě a výsevy postupně opakovat, abychom měli listy až do zimy. Rostlina má hluboké kořeny, proto není náročná na vláhu, listy také umí udržet vodu. Po sklizni ji servírujeme co nejrychleji, protože brzy zvadne a ztratí svou šťavnatost.
