I bodlák může být užitečný
Maralí kořen (Leuzea carthamoides)
Název maralí kořen, jinak také parcha saflorová, je převzatý z ruštiny – jde o oblíbenou potravu jihosibiřských jelenů maralů, pěstovat ho lze však i u nás, přestože se jedná o sibiřský endemit.
Tato vytrvalá rostlina dorůstá výšky 50–150 cm. Z oddenku vyhání přímé, nevětvené mělce rýhované lodyhy. Listy jsou střídavé, podlouhlé a pokryté chloupky. Květní úbory má světle fialové, kulovité a o průměru přibližně 3 až 6 cm. Květy jsou podobné chrpám či bodlákům, pro je často s těmito rostlinami zaměňován. Plodem jsou nažky.
Výsev probíhá od března do května. Vzhledem k většímu počtu získaných rostlin se vyplatí předpěstování. Maralí kořen má rád dobře zpracovanou, hlubokou a humózní půdu. Pokud je půda mírně písčitá roste kořen více do hloubky. Zpočátku má rád dostatek vláhy. Vyhovuje mu slunné stanoviště, nevadí mu však ani polostín. Je odolný mrazu, ale i slunci. Vyjímat se bude i v trvalkových záhonech. K léčebným účelům se používají tříleté horizontální kořeny.
Jsou u něj prokázané léčivé účinky – působí proti únavě, stresu a celkově posiluje organismus. Má příznivý vliv na činnost jater, odstraňuje nechutenství a podporuje trávení. Pro mírali kořen je typický silný povzbuzující účinek, který se používá při doléčování nemocí, jako jsou nádorová onemocnění, syndrom chronické únavy, mononukleóza či borelióza. Lékovou podobu může mít odvar z kořene, případně listů, silnější účinek má ale tinktura.
Lopuch větší (Arctium lappa)
Nejznámější a současně největší bodlák v našich zeměpisných šířkách je lopuch větší. Kořen obsahuje látky podporující funkci slinivky břišní, která produkcí inzulinu ovlivňuje procesy štěpení cukru.
Kořeny lopuchu obsahují polysacharidy, inulin (do 45 %), proteiny (okolo 12 %), silice, třísloviny, hořčiny, bílkoviny, tuky, sulfáty a fosfáty vápníku, draslíku a hořčíku a spoustu dalšího. Listy obsahují silice, slizovité látky, třísloviny a kyselinu askorbovou. Je tedy téměř zázračnou rostlinou pro diabetiky. Droga podporuje látkovou výměnu a patří k nejlepším vnitřním léčivům v dermatologii.
Lopuch je dvouletá bylina se silně rozvětvenou lodyhou, může dosahovat výšky až 1,5 metru. Má dlouhý, vřetenovitý, dřeňový, zevnitř bílý a zvenčí šedohnědý kořen. Lopuch rozvíjí velké přízemní a menší stonkové listy. Květy mají černo fialovou barvu a jsou složené do úborů na vrcholech lodyh. Plodem je černá, ve spodní části zploštělá, žebrovitá, slabě vrásčitá vejčitá nažka s krátkým chmýřím. Kvete od poloviny června do poloviny září. U nás roste hlavně kolem plotů, na okrajích cest a rumišť.
Semena se vysévají do řádku 5–8 cm od sebe. Kořeny se sklízí, když dosáhnou síly tužky. Je plně mrazuvzdorný, jeho kořeny lze sklízet i v zimě. Můžete ho pěstovat i v nádobách, třeba na balkoně.
V asijských zemích se považuje za významnou zeleninu. Konzumuje se mladý jednoletý kořen, který se upravuje vařením, smažením i pečením, nebo se sušený používá do čajů. Nejúčinnější, ale i nejlepší je v čerstvém stavu, kdy jeho chuť připomíná mandle.
