Jedna z prvních jarních zelenin - kedluben
Do jídelníčku bychom kedlubny (Brassica oleracea var. gongylodes) měli zařadit častěji. Z nutričního i léčivého hlediska jsou doslova pokladem. Pokud si je pěstujete sami na zahrádce, pak máte navíc i tu výhodu, že si můžete pochutnat i na mladých lístečcích, které mají mnohem větší obsah vitamínů a minerálních látek, než samotné bulvy.
Na pěstování patří kedlubny k těm náročnějším plodinám. Úspěchy v pěstování závisí zejména na výběru vhodné odrůdy, protože když zvolený druh zasadíte v nesprávný čas, žádná péče jim moc nepomůže. Vybírat můžete mezi bílými a modrými kultivary. Půdu kedlubny vyžadují humózní, ale v žádném případě ne čerstvě pohnojenou. Během vegetace je lze přihnojovat kopřivovou jíchou, ale úplně postačí bohatá a nevyčerpaná půda. Důležitá je také pravidelná, přiměřená závlaha. Rostlinky musí růst nepřerušovaně, jakmile nemají dostatek vláhy, růst zabrzdí a začnou dřevnatět, naopak když je půda přemokřená, tak bulvy zase pukají. K udržení vláhy pomáhá zamulčování mezi rostlinkami, které dokáže zabránit prudkému vysychání a udržuje vcelku stálou vlhkost.
Semena raných odrůd vyséváme od února v pařeništi nebo na záhoně chráněném před jarními mrazíky. Na záhon je přesazujeme v polovině dubna, od března do dubna vyséváme letní odrůdy (také nejprve předpěstujeme), na záhony přesazujeme v polovině května po mrazících. Jestliže sazenice přikryjeme kvůli chladu netkanou textilií, můžeme vysévat i přímo na záhony. Pozdní odrůdy, např. Gigant (která byla vyšlechtěna v bývalém Československu a je tudíž maximálně přizpůsobená našim podmínkám) vyséváme až začátkem května přímo na záhon. Giganty údajně snáší mráz až do -12 °C, ale necháme-li ho však na zahradě opravdu až do tuhých mrazů, připravíme se o křehkou a jemnou chuť, lepší je sklízet od konce září do konce října a skladovat ve sklepě. Chceme-li je uchovat čerstvé po celou zimu, kořeny neodstraníme a rostliny „zasadíme" ve sklepě do bedny se zeminou, takto uložené vydrží až do jara. Nevhodnými sousedy kedluben jsou další druhy z čeledi brukvovitých, protože společně rychleji vyčerpávají půdu čerpáním „svých" živin a zároveň ve větší míře přitahují škůdce. A také druhy, které vyžadují suchý záhon, např. cibule.
Kedluben obsahuje vitamín C, B1, B2, B3, B5, B7 a B9, z minerálních látek hodně vápníku (listy dokonce 3x více než bulvy), fosfor, železo, zinek, jód, hořčík, poměrně dost selenu a síru. Preventivně působí proti rakovině, zvláště se doporučuje při rakovině dělohy, vaječníků, prsu, prostaty a tlustého střeva. Podporuje činnost žlučníku, zlepšuje trávení, odstraňuje zácpu a upravuje stav střevní mikroflóry, zlepšuje kvalitu vlasů a pokožky. Je prevencí proti stresu, uklidňuje nervy a zlepšuje soustředění, snižuje cholesterol a čistí cévy, ale hlavně reguluje hormonální systém u žen i mužů, což lze využít pro léčbu nepravidelné a bolestivé menstruace, cyst na vaječnících a v prsou, při endometrióze a u pánů při problémech s prostatou. Konzumace není vhodná při žaludečních vředech, vředech dvanáctníku a zánětech žaludku. Chceme-li dosáhnout výrazného léčebného účinku, musíme jíst kedlubny dlouhodobě alespoň 4 dny v týdnu, postačí jeden střední kedluben na porci (je jedno, jestli ho jíme syrový, kvašený nebo tepelně upravený, na léčebné účinky to nemá vliv).
