Jeho květy zdobí zahradu již v předjaří, díky žluté barvě talovín nepřehlédnete
Talovín patří mezi vděčné a nenáročné jarní květiny, které se snadno množí samovýsevem. Kvete velmi časně a cestu si tak mnohdy proráží skrze zbytky sněhu. Nejpůsobivější jsou rozkvetlé koberce talovínu na větší ploše.
U nás je talovín zimní (Eranthis hyemalis) již po mnoho století s oblibou pěstován, občas dokonce zplaňuje a objevuje se ve volné přírodě. Původem je rostlina z jižní Evropy a řadí se do čeledi pryskyřníkovitých. Rostlina dorůstá do výšky kolem 10 cm a má až 4 cm velký květ, který se rozvíjí v období únor až březen. Když teplota klesne pod nulu, květ se zavře a trpělivě čeká na oteplení. Jeho příbuzný Eranthis tubergenii kvete o něco později.
Cibulky talovínu se vysazují v průběhu září a října. Hloubka výsadby je kolem 5–8 cm a 10–15 cm od sebe. Před samotnou výsadbou se doporučuje cibulky na pár hodin namočit do vody. Pozor však na na cibulky i samotnou rostlinu, jsou jedovaté! Rostlina miluje humózní, vlhčí půdy. Ideálním stanovištěm bude kyprá půda pod listnatými stromy, jejichž holými větvemi zjara prostupuje dostatek slunce, a jejichž opadané listy ho na podzim přikryjí jako peřina. Je vhodnou součástí stínomilných trvalkových záhonů – květy talovínů je ozdobí, zatímco velké trvalky ještě spí. Vysadit ho můžete i do louky, zvláště je-li vlhčí. Talovín má raději vyšší obsah vápníku v půdě, přihnojit ho proto můžete dřevěným popelem, který dodá i další prospěšné minerály.
Talovín se nemnoží dceřinými cibulkami, jako ostatní okrasné cibuloviny, ale semeny. Jestliže v době dozrávání semen necháte plošky půdy mezi rostlinami odkryté, a poté je nenecháte vyschnout, samovýsevu napomůžete. Množení je možné i za pomoci dělení trsů.
